Sníh ukrývá černou stopu v duších nás prohnilých
korupcí a hrůznou slotou okamžiku.
Dál ukrývá oči černé smutkem z promarněných dní.
Utápí svojí v bolesti nad svou vlastní zlobou.

A řádky dál zvolna mizí v časech zapomělých dnů
ukrytých pod vrstvou prachu z našich hladem šedých snů.
A ti co maj ty na nás plivou dolů z podlahy svejch můr.
Nesmíš se bát tohl není žívot, to je jenom hnůj.

ref:
Jsme stále svěží i když bez věžě,
zbavení víry v dvojí otěžě.
Jsme stále věrní i bez víry, než se náš čas tady nachýlý.

Jsme stále svěží i když bez věžě,
zbavení síly tý tvojí otěžě.
A pijem s mírou i bez Míry,
než se náš čas tady nachýlý.